Obecně o křečíkovi Roborovského

Křečík Roborovského (někdy též křečík Roborowského; lat. Phodopus roborovskii; ang. Roborowski dwarf hamster) je nejmenší druh křečíka chovaného v zajetí. V dospělosti dosahuje délky pouze 6 - 9 cm a hmotnosti zhruba 18-35 g. Jde tedy o drobná a křehká zvířátka, proto nejsou vhodní jako mazlíčci pro malé děti, které by jim mohly nechtěně ublížit. Roboráčci se dožívají v průměru 1,5-2,5 roku, vzácně i 3-4 let.

Původ a život v přírodě

Křečíci Roborovského pocházejí z pouští a polopouští na území především Mongolska, ale i Kazachstánu, Ruska a severní Číny. Preferují oblasti s písčitou půdou, ve které mohou hloubit nory. Písčitému prostředí jsou dobře přizpůsobeni - mají ochlupená chodidla, usnadňující chůzi v písku a jemnou, pískově zbarvenou srst (v přírodní variantě - agouti), která splývá s okolím. Také jejich metabolismus je dobře adaptovaný na život v poušti, v nouzi vystačí i s minimem vody a potravy. Jsou to všežravci, živí se jak rostlinnou (semena, byliny), tak živočišnou stravou (hmyz). Nikdy nehibernují.

V přírodě roboráčci žijí v malých rodinných skupinách, v zajetí je ale takové skupiny velice těžké napodobit. Proto se nejčastěji chovají jednotlivě, chov ve skupinách je obecně možný pouze u samic a má svá úskalí. Více o skupinovém chovu najdete v článku Jednoho, dva nebo více?. Možný je také chov v páru, ale tuto variantu doporučuji pouze chovatelům.

Historie chovu v zajetí

Poprvé křečíka Roborovského zmiňuje v roce 1894 ruský průzkumník Vsevolod Roborovsky v zápiscích z expedice do oblasti pohoří Ťan-Šan a Nan-Šan ve střední Asii. Oficiálně byl tento druh popsán a pojmenován až roku 1903 zoologem Konstantinem A. Satuninem. První odchovy v zajetí se uskutečnily v moskevské ZOO, odkud se roboráčci začali šířit do dalších zemí. První evropské odchovy se pravděpodobně uskutečnily v berlínské zoologické zahradě. Z Německa se poté roboráčci šířili dál do Evropy. V roce 1982 proběhly první importy do Holandska, odkud byli roku 1990 dovezeni i na Britské ostrovy. Na území USA se první roboráčci objevují až v roce 1998.

Do tehdejšího Československa byli první křečíci Roborovského přivezeni v roce 1973. Pocházeli opět z berlínského Tierparku a mířili do pražské zoologické zahrady. Během následujících let se chov rozšířil i mimo ZOO a křečíci Roborovského se začali objevovat také jako domácí mazlíčci.

V roce 2008 se v české chovatelské stanici Navel vůbec poprvé objevila skořicová barva. Také kresba bílá s tečkou na čele má údajně původ v České republice.

V současnosti se křečíci Roborovského chovají v mnoha zemích světa - v Holandsku, Dánsku, Německu, Velké Británii, Jižní Korei, Singapuru a mnoha dalších.

Povaha a temperament

Roboráčci jsou aktivní především brzy ráno a večer, přes den většinou spí v úkrytu. Někteří jsou ochotní si pro pamlsek přijít i během dne, ale většina vyrušení ze spánku spíše neocení.

Roboráčkům se často říká "turbokřečíci" a já myslím, že zcela právem. :) Jsou velmi rychlí a proto nejsou vhodní jako mazlíčci k malým dětem, které s roboráčkem ještě nezvládnou manipulovat. Na druhou stranu, právě díky svojí aktivitě jsou roboráčci úžasní na pozorování. Můžu je vřele doporučit starším dětem i dospělým, kteří chtějí pozorovat dění v boxu a netrvají na klidném mazlíčkovi, který bude hodinu sedět v klidu na dlani. Roboráčci naopak ocení všechno možné vybavení a "zpestření", které jim v ubikaci připravíte, všechno prolezou, prozkoumají a velmi často doma také nahradí televizi. :)

Obrovskou výhodou roboráčků je fakt, že v podstatě nekoušou. Za 5 let chovu bych kousnutí spočítala na prstech jedné ruky a vždy šlo o situace typu veterinární ošetření, kdy jsem křečíka musela pevně chytit, ne o běžnou manipulaci.

K člověku jsou roboráčci absolutně neagresivní, nejsou teritoriální, takže můžete bez obav strčit ruku do boxu a křečík ani neprská, ani nekouše. I v případech, kdy roboráček není zvyklý na kontakt s člověkem a bojí se, raději zvolí útěk než útok.

Roboráčci obecně mohou být plašší, obzvlášť, pokud pocházejí z velkochovů, kde člověka viděli jen zřídka. V případě křečíků od chovatele bývá povaha výrazně klidnější a s troškou trpělivosti si křečík vezme pamlsek z ruky a případně se i nechá zvednout a chvilku na ruce vydrží. Ale pořád je to "turbokřečík", úplného flegmatika tedy nečekejte. :)

Více o ochočení křečíka Roborovského najdete zde.